Že by návrat do starých "zase" vod?

Každý tráví léto po svém. Někdo v práci, na dovolené, na skautském táboře, jen tak doma u televize. Já mám poprvé své 4 měsíce volna a užívám si je všemi možnými způsoby. 

-Chodím do práce
-Byla jsem na dovolené
-Začala jsem navštěvovat Pepu (Pan "moc fajn" psycholog)
-ZASE jsem začala cvičit
-ZASE jsem se usmířila s kamarádkou
-ZASE jsem si spálila čumák s chlapama

Za Pepou jsem se rozhodla jít po té, co jsem si, již poněkolikáté, doma zažila hádavý, vyhrocený víkend a potřebovala jsem radu. Radu jsem dostala, ale k Pepovi jsem chodit nepřestala. Víte, je to takové ulevující. Můžete se vypovídat, říct vše, co vás trápí a jako bonus dostanete i radu, která není citově ovlivněna. Kamarádi jsou strašně moc fajn, hrozně moc vám poradí, pomůžou, vynadají a všechno tohle, ale když se na to podívám s odstupem, tak většina rad od přátel je citově podbarvena a ovlivněna. Takže proto Pepa.

Cvičení jsem tu moc rozebírat nechtěla, ale znáte to. Chcete něco dělat s tím obřím špekem na břiše, tak začnete již po několikáté cvičit. Zatím mě to celkem drží a i to břicho je takové míň "jahodové želé". Takže přátelé, zvedněme své neodolatelná pozadí a hejbejme se. Až se třeba ještě malinko víc vypracuju, napíšu o tom článek. Jak jsem cvičila, co jsem cvičila, co jsem jedla a tak. :)

Usmiřovačka s kamarádkou? Už po druhé. Stejné téma, podobná situace, jiné usmíření. Vždy jsme se pohádaly kvůli klukovi. On nechtěl ji, ale chtěl mě. Já nechtěla jeho, ale byla jsem blbá kráva. On si upravil pravdu, já horká hlava nic nevysvětlila, ona se urazila. Vždycky stejný scénář. Když to bylo poprvé, tak za mnou přišla ona, že prokoukla jeho upravenou pravdu, že to všechno je vlastně směšné. Souhlasila jsem a zase jsme spolu "KA". Po roce se to opakovalo, jenom s někým jiným. Tentokrát jsem ten první krok udělala já a zase spolu "KA". Přijde mi to už jako taková naše kamarádská tradice. Blbý je, že se asi opakovat nebude. Kamarádka jaksi přesedlala na jiné pohlaví. A kvůli holkám se obvykle holky-kámošky nehádají. Nebo ano? 

Své klukovské průsery tu zas tak moc rozebírat nechci. Ono to ani nikoho moc nezajímá, že jo. Ale jako správná dvacetiletá hlupaňa (výraz mé super čuper kámošky), jsem si prostě nedala říct, neposlechla jsem svůj mozek a za TŘICETDNÍzvládlavystřídatDVAkluky. Fuj na mě!! Nejhorší na tom je, že jsem si od toho jednoho opravdu slibovala lásku do konce života. Nebo aspoň do konce léta. A ten druhý mi pokazil mé dětské představy o jednom hrozně pěkném sousedovi. A jestli se ptáte na ponaučení, které jsem si z toho odnesla, tak vás asi zklamu potřetí. Vůbec žádné! Možná jen to, že příště si dám aspoň dva týdny seznamovačky u kávy. Jednonoční akce nejsou fajn. Fakt ne. Věřte mi. 

Hlupaňa Týna  

Žádné komentáře:

Okomentovat