Dospělost? Zatím ne.

Kdy se stáváme dospělými a přestáváme být dětmi? Když si poprvé jdeme sami nakoupit? Když oslavíme dvacáté narozeniny? Když se odstěhujeme od rodičů? Anebo když místo zamilovaných románů začneme stahovat odbornou literaturu, která vám pomůže složit jednu z mnoha zkoušek?

Maminka mi vždy říkala: "Až budeš dospělá, pochopíš, jak je vlastně život nevyzpytatelný."

Jenže já už asi nějaký ten pátek dospělá jsem - alespoň podle mé drahé občanky - a stále jsem pochopením nepolíbená.

Zjišťuji, že za posledních pár dnů se můj život celkem změnil. Počítač mi zaplňují pdf soubory, jež obvykle obsahují tyto názvy: sociologie, personální managment, teorie, data a statistiky, právo a jiné ohavnosti. Většinu času trávím mimo teplo domova (rozuměj - bydlím na koleji). Nakupuji si a vařím si sama. Zapisuji si příjmy a výdaje. Mám spořící učet a šetřím na byt, který snad za pár let přijde. A poctivě se snažím učit a nemejdanit.

Znamená to, že jsem ve svých dvaceti letech, dospělá?

Narovinu. Nemyslím si to.

Stále se bojím zavolat svému gynekologovi, abych se objednala, a raději stále posílám emaily. Před jednáním na úřadu volám tátovi a ptám se ho, na co se mě tam budou ptát a co mám říkat já, abych se neztrapnila. Stále si raději místo pořádné a plnohodnotné večeře vezmu jablko se sušenkou. A hlavně. Stále neumím chodit spát tak, abych ráno neměla dvoutunové pytle pod očima.

Tak mi prosím někdo řekněte, kdy se teda vlastně pozná, že jsem dospěla? Budu dospělá ve chvíli, kdy odvážně zvednu telefon, zavolám lékaři s vědomím, že jsem si celý telefonát pětkrát nepřeříkala a sedmkrát neodsunula na "pak"? Pokud se tímto dospělost měří, tak vlastně budu dítětem navždy, protože nevěřím, že se tohoto, možná můžeme říct, zlozvyku někdy zbavím.

Žádné komentáře:

Okomentovat