Pirita Beach.

Co dělat v cizí zemi, v sobotu ráno, když je venku -8 a vy máte volný den? Jděte na pláž! 

Když jsme to domlouvaly s kamarádkami a ležely jsme ještě každá ve své posteli, tak se to zdálo jako perfektní nápad. Poté, co jsem měly za sebou 2 kilometry chůze podél pobřeží a před sebou další 3, tak už to tak fajn nebylo. Hrozná zima, vlezlé vlhko a vítr. 

Jo, nadávaly jsme. A proklínaly tu osobu, která to vymyslela. (Moudří vědí... Byla jsem to já) Ale bylo to skvělé. Nakonec jsou tyhle výlety totiž vždycky skvělé. 

Ono se vám moc nepoštěstí vidět písek, sníh, moře, led a prosvítající sluníčko skrz mraky každý den. A pro romantické duše je to nezapomenutelný zážitek. 






Překvapuje mě tu jen jedna věc. V celém Tallinnu, v každé druhé kavárně, prodávají kopečkovou zmrzlinu. A taky ji dávají ke každé palačince. Takže ponaučení pro příště. Až přijdete vymrzlí z venku a budete si chtít dát na zahřátí teplé palačinky a čaj, nedělejte to. Dostanete totiž i nálož zmrzliny. 





Nešla jsem na kolej a bylo to nejlepší rozhodnutí mého život.

Bydlení. Jedna velká záhada. Jit či nejít na kolej? Užít si dosytosti pravý vysokoškolský život plný mejdanů? Zůstat raději mimo centrum v klidu a tichu?  Bydlet sám nebo s někým?

Na tyhle všechny otázky by si měl odpovědět každý ještě před tím, než si vybere bydlení. Vaše rozhodnutí totiž ovlivní celé 4 měsíce v zahraničí. Já měla jasno hned od začátku. Na pokoji maximálně s jednou osobou, pokud možno sama. A rozhodně dál od centra. Místní univerzitní kolej na mě nevyšla, takže jsem si našla bydlení sama přes jedny stránky. A bylo to to nejlepší rozhodnutí v životě.

Fotky odpovídají skutečnosti, veškeré technické problémy jsou do dvou/tříd dnů odstraněni. Bydlíte sami v pokoji, máte celekem dost vybavenou kuchyň, malinké koupelničky a svůj pokoj si můžete zamknout. K tomu všemu mám dokonalé štěstí na spolubydlící. Slečna z Francie je naprosto skvělá a se vším  mi pomáha. A ty nákupy a procházky do města jsou s ní taky hned veselejší. Týpek z vedlejšího pokoje mi zabíjí pavouky, hrozně moc mu chutná česká bábovka a rád si zpívá u vaření. A pak tu je ještě jeden kluk, který s náma moc nemluví, takže o něm ani vlastně nic nevím. Dokonce tu  všichni tolerují mou děsivou angličtinu a trpělivě čekají, než se nějakým způsobem vymáčknu. Ačkoliv jsem celkem dost samotářská, je opravdu moc fajn, když se vrátím ze školy a zeptají se mě, jak jsem se dnes měla.

Jsem tu dnešním večerem již týden. Uteklo to hrozně moc rychle a jsem neskutečně moc ráda, že jsem se nenechala zastrašit mým podvědomím a odjela jsem. Zamilovala jsem se do Tallinnu a nebýt těch 1 555km, které mě dělí od rodiny a od té jedné kudrnaté holky, bylo by to dokonalé.




Estonkou na 4 měsíce.

Mám za sebou prvních pár dní v Tallinnu. Ještě v pondělí odpoledne bych nevěřila, že tuhle větu někdy napíšu, ale je to tu naprosto skvělý!

Hned na začátku jsem si řekla, že nebudu psát jenom o tom super. Chtěla bych ukázat i tu druhou stránku Erasmu. Takže nejdřív pár depresivních větiček. Ale hned jak s tím skončím, dám vám sem pár super fotek a pár super věciček.

Už v ČR mi má koordinátorka řekla, že vše, co si teď naplánuji se v Estonsku změní. A měla pravdu. Ještě než jsem odjela na letiště, zjistila jsem, že mi zrušily předměty, že mi nevychází kredity a že vlastně sakra nevím, co teď s tím. Jo, panikařila jsem. Hodně! Stejně tak jsem hrozně moc panikařila, když mi má tutorka napsala, že mě na letišti nevyzvedne. Což není moc fajn, zvlášť když se stresujete stejně jako já. A když nakonec zjistíte, že vlastně máte rozbitou postel a musíte spát na zemi, moc vám to nepřidá.Když to teď čtu, přijde  mi až směšné, jak moc mě některé maličkosti vykolejily.. Ale ať tak či tak. Dnes můžu říct, že většina věcí se již vyřešila. Postel opravená, tutorku, která by mi měla se vším pomoci jsem ještě ani neviděla, ale za to mám tu nejlepší flatmate, která mi se vším hrozně moc pomáhá.

Ale! Jak jsem říkala na začátku, je to tu absolutně super! O bydlení a škola napíšu příště. Dnes bych vám spíš chtěla ukázat pár fotek. Byla jsem se včera večer podívat v centru města - Old Town. Je to naprosto obrovský bludiště plné uliček. Ale opravdu krásné bludiště! Pořád tu mají vánoční výzdobu a všude, opravdu VŠUDE, jsou světýlka.



Hrozně moc se mi tu líbí jedna věc. Pokud si zařídíte veškeré úřadování a doklady, tak tu máte nakonec MHD zdarma. A pokud jste jen turisti, kteří sem přijeli na pár dnů, můžete si koupit lítačku. Samotná lítačka (kartička) stojí dvě eura + lístek na 1, 3 nebo 5 dní. Zařízení a koupení lítačky vás vyjde mnohem levněji, než kupovat lístky. Tady to úplně nefunguje jako u nás, kdy si koupíte lístek na hodinu a v klidu si můžete přestupovat. Ne, tady platíte lístek v každém trojebusu zvlášť. Takže taková cesta po městě se nakonec docela dost prodraží. 

Chystám pro vás články o bydlení a o škole... Pokud je něco, co by vás zajímalo, tak se určitě ptejte, ráda odpovím :)

Jak bojuji se stresem.

Dost jsem přemýšlela, jestli tenhle článek vydat a myslím si, že to není úplně špatný nápad. Všude kolem sebe slýchám, jak je celý Erasmus super. Na každé druhé internetové stránce jsou pozitivní články. Tak moc jsou všichni nadšení, že se až kolikrát stydím za svoje negativní pocity. A to není správně. Asi bych chtěla, aby všichni, kdo o Erasmu uvažují, viděli, že je úplně normální v jedenáct v noci brečet, protože se toho všeho bojíte a nějak ten stres a napětí uvolnit musíte.

Ano, těším se tam a věřím, že po takovém tom šíleném týdnu si najdu svůj režim a budu relativně spokojená. Ale stejně tak se hrozně moc toho prvního dnu bojím a nikdy bych nevěřila, že mě každá malá komplikace dokáže rozbrečet. Stala se ze mě brečící a nevyrovnaná zrůda. Ale vždycky to hodně rychle přejde. Teda, přejde to hned po tom, co několik minut brečím, dýchám zhluboka jako cvok a žmoulám mezi prsty přívěšky, které mám  na řetízcích.

Nechci, aby tohle byl jen takový ten ufňukaný článek, takže bych vám všem ráda napsala pár rad jak se vyrovnat se stresem.

Související obrázek

1. Dýchej.
Ozkoušená metoda, jak zase nastartovat mozek. Vždy, když jsem hodně moc ve stresu a nevím, co mám dělat, mozek mi přestane fungovat a rozhodne se utéct. V tu chvíli není nic jednoduššího než si sednout nebo lehnout a začít zhluboka dýchat. Do mozku se vám dostane potřebný kyslík, uklidníte se a najednou vše vypadá líp.

2. Soustřeď se na přítomnost. 
To je zrovna věc, která se mi ještě tak úplně nedaří. Hodně se stresuji tím, co mě čeká a tohle by mě mělo teoreticky zase vrátit zpátky k aktuálnímu okamžiku. Prý se mám soustředit na obyčejný předmět, který vidím - třeba na propisku - a vrátit se z takových těch ne fajn myšlenek o budoucnosti zase zpět k tomu, co se děje teď. Až zjistím, jak moc to funguje, tak vám dám vědět. Zatím to jen trénuji.

3. Najdi bezpečné místo.
Dělala jsem tohle hodně jako menší. Kdykoliv se mi něco stalo, lehla jsem si do postele, schovala se pod deku, objala plyšáka a občas i trochu plakala. Uvolnilo to veškeré napětí a já obvykle usla a po pár hodinách se vzbudila čilejší. Ne každý musí rovnou lehat do postele, je fajn si najít své bezpečné místo, kde je vám dobře, kde se dokážete uvolnit.

4. Dej si pořádně do těla.  
Cvičení. Skvělý ventil pro upuštění toho hrozného napětí co máte v těle. Někdo boxuje, chodí běhat, posiluje... Já hrozně ráda chodím plavat. Vždycky cítím, jak se veškeré problémy utápí.

Máte také nějaké zaručené triky na boj se stresem? :)  

Hubnu, hubneš, hubneme.

Přijde mi, že poslední dobou se roztrhl na instagramu i facebooku pytel s "progress" fotkami. Plno dívek, žen, kluků a mužů začíná žít zdravějším životem a své úspěchy a postupy sdílejí s obrovskou masou lidí. Nevím, jak moc tenhle fenomén pociťujete vy, ale já si toho všímám už pár měsíců a přestože jsem se vždy považovala za tu, která se nikdy nenechá ovlivnit sociálními sítěmi, tak mě to chytlo taky. A uvědomuji si to až teď, kdy jsem zhubla asi šest kilo jenom díky sledování Péti Elblový a dalších "fitness holek".

V době pubertě a v době nástupu na střední jsem byla celkem dost hubená. Necvičila jsem, jen jsem hrozně moc málo jedla a jediný, co mě zajímalo byly čísílka na váze. Největší blbost pubertální holky, já vím. V období přípravy na maturitu a na vysokou školu jsem dost přibrala. Nemluvě o prvním ročníku na vejšce. Samej stres, jako pohon pro mozek samej cukr. Chvilkama jsem si říkala, že to snad ani nemůže být možný. Své nejvyšší čáslo na váze si pamatuju dodnes. Bylo to 71,5 kilo. Ale stejně jsem nikdy neměla vůli a chuť s tím něco dělat.. No tak jsem přibrala, no a co. Jenže pak přišel již zmiňovaný boom a já začala sledovat Péťu. Začala jsem dělat jídla podle rad a receptů, které dávala na blog. Začala jsem se zajímat o zdravou a vyváženou stravu. A zúčastnila se její 30 denní cvičební výzvy. A přesně to byl okamžik mého vstupu do zdravého životního stylu. No.. Zdravého určitě ne, ale rozhodně zdravějšího. Také to bylo období, kdy jsem se začala pomalounku vracet na svou původní váhu. A podařilo se to. Zase mám svých 65 kilo při 179 centimetrech.

Ohromně mi veškerá videa, recepty, motivační i cvičební články pomohly nastartovat touhu cítit se dobře. Lepší postava byla jen vedlejším bonusem, který jsem k tomu všemu dostala. A pokud pomohlo mně sledovat cizí holky, proč by naopak mé články zas nemohly pomoci někomu jinému? 

Zpět v čase.

- Dlouhatánskej článek o tom, co vše musíte před odjezdem na Erasmus udělat -

Píše se rok 2017, říjen. Je to již pár měsíců, co si pohrávám s myšlenkou opustit na pár měsíců všechno a všechny a vydat se poznávat nové kraje a kultury. Abych si svůj sen splnila, je nutné projít procesem výběrového řízení do programu Erasmus+. A o tom bych vám dnes chtěla něco povědět. Jak to probíhalo, co všechno bylo potřeba zařídit poté, co vás vybrali a odeslali vaši přihlášku na zahraniční univerzitu.

1. Potlach k Erasmu.
Tak u nás nazývají informační schůzku, která se koná asi týden před samotným výběrovým řízením. Pokud ještě někdo nezná seznam univerzit, kam můžeme vycestovat, tak věřte, že tady se ho dovíte. A co hůř. Budete mít týden na to se rozhodnout, zda a kam bude chtít jet. Osobně doporučuji se předem podívat na veškeré podmínky vycestování a informace, které vaše domovská univerzita určitě má na stránkách. Dá vám to možnost rovnou se konkrétně ptát a ne jen sedět a modlit se, že vám nic nezapomněli říct.

2. Vyplnění přihlášky a výběrové řízení.
Na stránkách univerzity si stáhnete a vyplníte přihlášku a čestné prohlášení. K tomu si u vašeho vyučujícího angličtiny necháte potvrdit doklad o vaší úrovni jazyka. Ti co mají například FCE certificate mají o tuto starost míň. 

Se všemi dokumenty se dostavíte na výběrové řízení. U nás probíhalo jen v podobě ověření jazykových schopností, takže menší pokec v anglině a hotovo. 

3. Teď už si raději vše hlídejte sami.
Koordinátorka z naší školy nám sice tvrdila, že se o základní papírování postará, ale jak už to tak bývá, je lepší, když se o vše postaráte sami. Takže poté, co se s vámi spojí zahraniční univerzita s tím, že byla vaše žádost o Erasmus uznána, zjistěte si veškeré dedlajny a začněte se starat sami. Budete potřebovat podepsaný a orazítkovaný výpis dosažených kreditů, který by vám měla dát sama koordinátorka. S ohledem na to, že každá zahraniční univerzita má odlišné termíny pro odevzdání, tak trochu vaši koordinátorku pohlídejte, že zná právě ten váš termín. Ušetří vám to nějaké ty starosti.

Veškeré potřebné a podepsané dokumenty nahrajete oskenované do systému zahraniční univerzity a už jen čekáte na oficiální potvrzení a oficiální rozhodnutí o přijetí.

4.Kolej či byt, to je oč tu běží.
Bydlet můžete buď na koleji, nebo na privátu. Chtěla jsem na kolej. Je blízko škole i centra a jste přímo v centru dění. (Sebevražedná mise abstinujícího introverta měla být zahájena) Vyšší síla ovšem moc dobře ví, že to není nic pro mě, takže po zažádání i místo na koleji zařídila, aby na mě žádná volná postel nevyšla. Chtělo se mi brečet, když jsem ten email četla. Jakože co teď. Nechci bydlet v nějakém párty bytě. Nechci si zamluvit někde přes facebůkovou skupinu bydlení a doufat, že to nebyl žert a fakt mám kde bydlet. 

Důležité je nepanikařit. Na facebůk jsem se vykašlala a raději si našla organizaci, která zprostředkovává studentům bydlení. Jasně. Budu bydlet 35 minut jízdy od školy, což je obrovské mínus. Ale! Hned za barákem mám les. Bydlím v pokoji sama. A i když budu bydlet se 4 dalšími lidmi, tak máme dvě malé koupelny, kuchyň s troubou, sporákem a pračkou. Takže jestli nebudu bydlet s někým hrozně moc děsivým, mohlo by to možná být lepší než ta kolej? 

Necháme se všichni překvapit.

5. Letenka, letadlo, jeden kufr a milion věcí
Poprvé poletím sama. Poprvé budu přestupovat. Poprvé mám koupenou svou vlastní letenku. A poprvé se toho všeho pomalu přestávám bát a říkám si, že to vlastně zvládnu. Jediný čeho se děsím tak faktu, že jsem holka a vlastním milion věcí. Sice mám přikoupené kilogramy do letadla navíc, ale ty jsou určeny na čokoládu na nervy, ne na moje sexy pyžamo s tučňákem a chlupatý ponožky. Upřímně z celého toho procesu "poletím letadlem" se bojím nejvíc toho balení. Takže jestli tu má někdo super čuper rady, jak zabalit co nejvíc věcí, dejte vědět. Děkuji. 

6. Další potřebné zbytečnosti
-To do list. Jinak se z toho zblázníte, opravdu.
-Nové oblečení s ohledem na tamní počasí. 
-Seznam důležitých věcí, které musíte udělat hned po příjezdu (podpisy smluv, povolení k pobytu...)
-Pojištění, zvlášť jestli jste stejný nemehla, jako já.
-Poslání žádosti o přidělení kamaráda - kdo zná ESN, tak ví. Pro ty ostatní - dostanete tamního studenta, který vám ze začátku bude vše vysvětlovat a prostě si vás adoptuje. 
-Dokladové fotky. Prý jich dost spotřebujete.
-Dostatek drobných - na MHD, na kafe a na prvních několik minut v cizí zemi.
-Adresu mekáče. To až budete umírat hladem a budete líní vařit.

Chtěla bych vám sem napsat, že to sice vypadá děsivě, ale že to za to stojí. Zatím to asi napsat nemůžu. Pořád ležim v posteli u sebe doma v pokojíčku. Ale za těch 18 dnů (už se to blíží) vám to sem napíšu. Že to za to opravdu stojí.